Spisovateľ zachytil vo svojich spomienkach v knihe „Atlantida holíčských židu“ stratený svet svojho detstva a mladosti v mestečku Holíč na moravsko-slovenskom pomedzí.

 

*21.08.1917 (Viedeň)                            + 13.01.2008 (Haifa)

 

Narodil sa vo Viedni. Po dvoch rokoch sa rodina presťahovala do Holíča kde žila väčšina príbuzných. H.J.Tauber navštevoval miestnu židovskú školu odkiaľ prešiel vtedy na Masarykove gymnázium v Skalici. Po Maturite študoval do roku 1940 na lekárskej fakulte Komenského Univerzity v Bratislave. V rokoch 1938 – 1941 pôsobil v Bratislavskej Ústredne Židov v redakcii Haderech ( cesta) a židovských novín – vestníku.

 

V roku 1941 odišiel do Palestíny, kde sa oženil z Lýdiou Šteinovou, a o rok neskôr vstúpil do Československej Zahraničnej jednotky, ktorá pôsobila v rámci Britskej armády na strednom východe. Zúčastnil sa bojov v Afrike, neskôr absolvoval Dôstojnícku školu v Haife ( 1943) a bol odvelený do Európy. Až do invázie spojených vojsk slúžil v Anglicku po invázii vo Francúzku a demobilizovaný bol v júli 1945. Po vojne dokončil Tauber štúdia medicíny na Karlovej Univerzite v Prahe.

 

Krátko pracoval ako sekundant nemocnice v Českej Kamenici a v roku 1947 sa odsťahoval do Benešova nad Ploučnicí, kde 21 rokov pracoval ako obvodný lekár. Na jar 1968, ešte pred sovietskou inváziou do československa odišiel do Izraelu a pôsobil tam ako šéf zdravotného strediska v Kirijat Jam u Haifi až do svojho odchodu do dôchodku v roku 1985. Žil v Haife.

 

H.J Tauber sa od ranej mladosti pokúšal písať. V 17-tich rokoch spísal monografiu M.R. Štefánika, o tri roky neskôr vydal zbierku básní na Margo jednej lásky, v Izraeli napísal monografiu o W.Nielsenovi, je autorom asi 140 českých, slovenských a nemeckých článkov, ktoré publikovali noviny na Slovensku, v Čechách a v Izraeli.

 

Pred vydaním knihy „Atlantída holíčskych židú“ sa mohli záujemcovia zoznámiť s Tauberovými literárnymi textami len v Roš chodeš a v židovskej Ročenke, ktoré priniesli niekoľko ukážok z jeho neuverejnených spomienok na Holíč.

 

Atlantída holíčskych židov je prácou v kontexte českej i slovenskej literatúry výnimočnou. Je to literárno-umelecky spracovaný záznam príbehov posledných židovských obyvateľov mesta Holíč. Okrem toho, že odborné kruhy prirovnávajú vďaka tejto knihe H.J. Taubera k českému Karlovi Poláčkovi, odráža jeho práca hlboký vzťah autora k nášmu mestu, k svojim predkom. Za toto dielo a z neho sršiaci hlboký vzťah k Holíču mu bolo udelené v roku 2004 čestné občianstvo mesta, ktoré už za chorého Heinz Jakob Taubera prišlaprevziať jeho dcéra.

 

Vladimír Petrovič

 

HEINZ JAKOB

TAUBER ZEMŘEL

Jak je to dávno, co jsme v Roš chodeš

otiskli kóved pro českého a izraelského lékaře

a spisovatele Heinze Jakoba Taubera

k jeho 90. narozeninám. Slýchali jsme pak

sice od jeho dcery, paní Judith Kellnerové,

že téměř oslepl, že není v pořádku. A taky,

že je mrzutý. Jenže právě ta jeho mrzutost

nás naplňovala skoro jistotou, že se mu nic

zlého nestane. Znali jsme ji někteří i z osobních

setkání, ale především z Tauberových

literárních textů. Byla pro něj maskou, za

níž je možno skrýt leccos: soucit, dojetí,

zlost, vlastní bolest. Anestezií, s jejíž pomocí

mohl provádět kruté záchranné operace

na jiných i sám na sobě. Tušili jsme,

že mrzutost mu umožňuje žít s tím, co si

v sobě nesl: jako lékař, voják, jako syn židovských

rodičů, jako člověk, jemuž vyvraždili

obec, exulant a také spisovatel,

který se to všechno snaží zaznamenat.

Osud chtěl jinak: H. J. Tauber 13. ledna

2008 v Haifě zemřel.

Narodil se roku 1917 ve Vídni, mládí

prožil v malém městečku Holíč na moravsko-

slovenském pomezí. Začal studovat

medicínu v Bratislavě, v roce 1941 odešel

do Palestiny, kde se oženil s Lydou Steinovou

a o rok později vstoupil do čs. zahraniční

jednotky, zúčastnil se bojů v Africe,

prošel důstojnickou školou v Haifě, připravoval

se v Anglii na invazi, do níž šel

s druhou vlnou. Po válce dokončil studia

v Praze a roku 1947 se odstěhoval do Benešova

nad Ploučnicí, kde pracoval 21 let

většinou jako obvodní lékař. V roce 1968,

ještě před sovětskou invazí, emigroval

s rodinou do Izraele a pracoval tam jako

šéf zdravotního střediska v Kirjat Jam

u Haify až do důchodu (1985).

V jeho osobě odešel možná nejstarší

český spisovatel, zcela jistě však nejstarší

český debutant: svou první knihu vydal

v pražském nakladatelství Sefer pod názvem

Atlantida holíčských Židů roku 2003

– to mu bylo 86 let. O tři roky později ještě

vydal v Seferu beletrizované vzpomínky

na své vojákování za druhé světové války

Můj přítel Monty a ti druzí.

V Atlantidě Tauber vykreslil portréty

desítek obyvatel židovské obce v Holíči,

mezi nimiž vyrůstal. Hlavním nástrojem

mu byla ironie a sebeironie, jako materiál

využil životní příběhy holíčských souvěrců.

Ti všichni zmizeli, zahynuli v šoa, ale

on jim svou knihou postavil náhrobek

a vrátil jméno. Nemůžeme mu být za to

dost vděčni. Za Atlantidu mu městečko

Holíč udělilo nedávno čestné občanství.

Pro nás byl čestným občanem už dávno

předtím.

TOMÁŠ PĚKNÝ