Ján Havlík (* 12. február 1928, Dubovce – † 27. december 1965) bol slovenský rehoľník, člen rádu lazaristov. Začiatkom 50. rokov bol vo vykonštruovanom procese odsúdený k desaťročnému trestu odňatia slobody, v ďalšom procese mu bol vymeraný ešte rok navyše. Fyzické trýznenie vo vyšetrovacej väzbe a kruté podmienky vo väzení pri práci v uránových baniach na Jáchymovsku mu zničili zdravie.Zomrel vo veku 37 rokov.
V júni 2013 sa začal proces jeho blahorečenia.

Životopis
Ján Havlík sa narodil ako najstarší zo štyroch detí. Rodina bola veľmi chudobná. Jeho rodičia boli veriaci ľudia, ovplyvnila ho aj jeho teta Angela, ktorá bola rehoľníčkou. Janko chodil osem kilometrov pešo do školy v Holíči.

V roku 1943 sa v Banskej Bystrici stal žiakom apoštolskej školy Misijnej spoločnosti sv. Vincenta z Pauly. Pri povstaní v auguste 1944 boli žiaci najprv premiestnení do Trnavy, potom odišli domov. Po skončení vojny sa Janko do Banskej Bystrice vrátil, aby štúdium dokončil. V máji 1949 zložil maturitu.

O rok neskôr, v máji 1950, bol Havlík spolu s ostatnými novicmi násilne odvezený z apoštolskej školy do „preškoľovacieho ústavu“ v obci Kostolná. Nasledovali nútené práce pri stavbe Priehrady mládeže v Nosiciach, kde musel zostať do augusta 1950. Našiel si potom podnájom v Nitre a pri zamestnaní pokračoval v štúdiu teológie.

Dňa 29. októbra 1951 vtrhli do podnájmu ozbrojené sily ŠtB, Havlík a jeho spolubývajúci boli zatknutí. Vo vyšetrovacej väzbe, kde bol podrobený mučeniu,[chýba zdroj] zostal 15 mesiacov. Vo februári 1953 bol v Nitre v rámci procesu Štefan Krištín a spol. odsúdený za vlastizradu na 10 rokov väzenia. Bol prevezený do pracovného tábora Rovnosť u Jáchymova, kde pracoval v uránových baniach.

V závere leta 1958 bol obžalovaný druhýkrát kvôli misijnej službe spoluväzňom. Čakala ho vyšetrovacia väzba v Ruzyni. Pri súdnom procese mu bol trest navýšený o ďalší rok. Jeho zdravotný stav bol však už v roku 1960 natoľko zlý, že musel byť prevezený do väzenskej nemocnice vo Valdiciach. Po niekoľkých mesiacoch bol premiestnený do väzenskej nemocnice v Ilave.V októbri 1962 bol síce prepustený na slobodu, ale s podlomeným zdravím, na ktorom sa vážne podpísalo fyzické trápenie i psychické stresy.

Zomrel na Vianoce v roku 1965 vo veku 37 rokov.

Václav Drbola (16. října 1912 Starovičky – 3. srpna 1951 Jihlava ), kněz brněnské diecéze, byl administrátorem farnosti Babice v okrese Třebíč a jedním z nezákonně odsouzených v tzv. babických procesech. V září 2011 byla zahájena diecézní fáze beatifikačního řízení (společné pro Václava Drbolu a Jana Bulu). V lednu 2015 došlo k zapečetění obálek k odeslání do Vatikánu.Dalším krokem procesu blahořečení Jana Buly a Václava Drboly bylo ukončení procesní části v rámci biskupství brněnského a posléze došlo ke slavnostnímu zapečetění všech materiálu na slavnostní mši, materiály budou převezeny do Vatikánu.

Životopis
Václav Drbola se narodil ve Starovičkách 16. října 1912. Po absolvování obecné školy vystudoval reálné gymnázium v Hustopečích a v roce 1933 vstoupil do brněnského alumnátu (semináře). Vystudoval teologii a roku 1938 byl vysvěcen na kněze. V kněžské službě působil nejdříve ve Slavkově u Brna, poté v Čučicích a od roku 1943 jako kaplan v Bučovicích. V tomto městě pracoval aktivně s mládeží v organizaci Orel a Spolku katolických tovaryšů (až do zákazu činnosti obou spolků). Do Babic byl přeložen, protože byl zdejší farář Arnošt Poláček ve vyšetřovací vazbě.

Případ P. Drboly
V květnu 1951 byl kontaktován Ladislavem Malým vydávajícím se za agenta CIC, který má na jihozápadní Moravě připravit a vést protikomunistický odboj. Dodnes není zjištěno, kým opravdu Ladislav Malý byl, zda spolupracovníkem StB nebo dobrodruhem a opilcem, který byl nevědomě řízen StB, přičemž některé akce podnikal na „vlastní pěst“. Ladislav Malý si získal Drbolovu důvěru nepravdivou informací o převozu pražského arcibiskupa Josefa Berana do zahraničí i o jeho údajné prosbě sehnat spolehlivého zpovědníka. Brzy poté byl Václav Drbola zatčen, stalo se tak ráno 17. června 1951. Vraždu v Babicích, která byl spáchána 2. července 1951, komunistický režim zneužil k tomu, aby osoby mající vědomí o Ladislavu Malém byly souzeny jako spolupachatelé vraždy (paradoxně jednoho komunisty a dvou lidovců). V případu „Babice“ totiž nešlo o vyšetření kriminálního činu, nýbrž o jeho politické zneužití. K výpovědi: „Dodávám, že jsem si plně vědom své odpovědnosti za zločiny provedené teroristy v Babicích.“, byl Václav Drbola donucen po mučení (např. dostal svorky na prsty; Ludvík Stehlík, jeho farník, který se dostal ve spojení s případem Babice také do vězení, vzpomíná: „Hned ve vedlejší místnosti vyslýchali pana faráře Drbolu a on strašně řval: Nešlapejte po mně.“

Rozsudek
Státní soud Brno odsoudil Václava Drbolu v Jihlavě k trestu smrti oběšením (absurdita rozsudku je zřejmá již z toho, že o „babické vraždě“, uskutečněné dva týdny po svém zatčení, se mohl dozvědět až ve vězení). Rozsudek byl vykonán na dvoře krajské věznice v Jihlavě. Proces byl provázen rozsáhlou propagandistickou kampaní. Kupříkladu novinářka Ludmila Cekotová uveřejnila v novinách záhy článek nazvaný „Babický farář Drbola“, kde Drbolu vykreslila jako bezcharakterního primitiva, článek se nezakládal na pravdě.

Zdroj: wikipedia.org